Počet zobrazení stránky

pondělí 2. října 2017

Stroj času tak mít


Čas od času se stává,
že bolí tělo i duše,
horké slzy tečou po tváři,
v ten čas mé vlastní já,
útěchu v krajině dětství nachází.

Mít tak stroj času,
neváhám ani na chvíli,
ráda se vrátím,
do světa her a pohádek,
co znovu ožijí.

Však nezbývá,
než jen snít,
ve vzpomínkách,
kdekoliv chci,
já mohu být.

Už vidím, to malé děvčátko,
po louce běží,
s cůpkem na zádech,
do trávy uléhá,
s knihou pohádek.

Ach dávná krajino dětství,
touhou se srdce svírá, vrátit
co navždy odvál čas,
ještěže vzpomínky,
zůstanou navždy v nás.

Pomalu setřu slzy,
otvírám oči,
bolest se zlehka vytratí,
díky má fantazie,
i krátký návrat do dětství,
se občas
vyplatí.

2 komentáře: