Počet zobrazení stránky

neděle 1. října 2017

Zuzanka

Opatrně se posadila na kraj staré pohovky v kuchyni. Tady aspoň nebude zavazet.
Nevlastní babička vařila a prababička seděla na své oblíbené židli.
Zuzanka se rozhlédla kolem sebe. Nový táta si ji a maminku přivedl do domku svých rodičů asi před rokem, vlastní táta od nich odešel, když byly Zuzce tři měsíce.

Nebylo ji moc dobře, nedávno ji propustili z nemocnice, bohužel nepřišli na to, proč má stále ty bolesti břicha. Pan doktor jen při propouštění mamince říkal, že to vypadá na žaludeční neurózu.

Ptal se mámy, jestli není Zuzka ve stresu, jestli se něčeho třeba nebojí. Maminka se dušovala, že ne. Vždyť malé ještě není ani 5 let, z čeho by byla ve stresu ?!

Maminka, děda i otčím byli často v práci. No, teď to bude lepší, když se před pár týdny narodil bráška, máma jen občas zaskočí za nemocnou kolegyni, každá koruna dobrá.
Až se kolegyně uzdraví, máma bude doma. Zatím Zuzku a malého brášku hlídaly obě nevlastní babičky.

Chlapeček, který ležel na gauči vedle malé, se probudil a zavrněl. Chytila ho opatrně za drobnou ručku a něžně si ho prohlížela . "Co mu zas děláš?!" zakřičela babička.
Zuzka neodpověděla, ostatně, babičky na ni křičí pořád, tak co! Zlehounka brášku pohladila po tvářičce a zahleděla se na poličku nad gaučem. Byl tam jeho pískací panáček.

Zuzka si opatrně klekla a natáhla ručku, zachytila hračku konečky prstů a pomalu ji stahovala dolů.
Na kraji, kam ona moc neviděla, ležela malá krabička od krému, taková červenobílá, později ji ještě viděla mockrát, u maminky.

Krabička se náhle skutálela a brášku ťukla do čela. Byla prázdná, naštěstí mu neublížila, jen se lekl a spustil velký křik.
Obě babičky vyskočily a na Zuzku spustily příval nadávek.
Holčička se jen přikrčila, některým slovům ani moc nerozuměla . Hlavně tomu, co je to - cizí parchant !

Babička ji za nekončícího spílání chytila a vztekle posadila ke stolu.
Na malého zakázala sahat. Strčily před ni talíř polévky.
A zase komandování : seď pořádně, jez, nebo uvidíš! Pustili se do ní jedna přes druhou, Zuzku zase začalo bolet bříško. Pokusila se je nevnímat, probral ji až pořádný pohlavek.

Najednou se potichu otevřely dveře a v nich stála maminka, celá rudá. Obě babičky ztuhly. Zato maminka začala jednat.
Přišla totiž schválně z práce dřív, protože ji Zuzčiny bolesti a slova pana doktora vrtaly hlavou. Nevěřícně chvíli v předsíni poslouchala, pak se rozhodla.

Oblékla malou, sbalila pár věcí a vzala do náručí brášku.
Toho ale babička nechtěla dát. Brala jej mámě z náručí a křičela, že ten je jejich a zůstane u svého táty.

Padlo hodně slov, kterým malá nerozuměla, ale nakonec odešli přece jen všichni tři k rodičům maminky. Za pár dní, se tam nastěhoval i nevlastní táta.

Dá se říct, konec dobrý. Jen Zuzku trápily bolesti břicha ještě dlouho, stres se na ní podepsal.

Žádné komentáře:

Okomentovat