Počet zobrazení stránky

středa 8. listopadu 2017

Vůně knihy

Knihy mě provázejí od dětství.  Nejvíc mně dělaly společnost právě v tomto období. Od prvních pracně přelouskaných slabik  po dospívání.

Četla jsem ráno  před odchodem do školy,  o přestávce a  nejraději večer před spaním. Bývala jsem často sama doma,  takže kniha byla můj kamarád. 
Milovala jsem a mám to tak dodnes,   jak vůni čerstvě koupené knihy,  tak staré,  se zažloutlými listy,  donesené od babičky z půdy.

Při čtení jsem se ocitla vždy v jiném světě.  Zapomněla na vše kolem sebe.  Milovala jsem pohádky Boženy Němcové,  bratří Grimmů, Christiana Andersena a  okouzlil mě i  Pavol Dobšinský.
Četla jsem  Karolínu Světlou a ráda jsem měla knihy Amálie Kutinové.  Karel May byl samozřejmostí a Juliuse  Verna  jsem si občas od bratra vypůjčila také.

Dojímal mě příběh Malého Bobše.  Tak kouzelně napsaná kniha,  že jsem při čtení byla vtažena do děje.
U  Babičky  jsem plakala nad osudem Viktorky ,  "toulala jsem se"  s babičkou a dětmi přírodou,  cítila jsem vůni lučních  květů a zralého obilí.
Dnes už čtu méně,  ale zůstávám věrná knize klasické,  čtečku nemám a zatím ani neplánuji.  I když uznávám,  že na cesty je  čtečka praktičtější.

Zrovna nedávno jsem si koupila znovu  Ošklivou vévodkyni,  kterou mně někdo  "zapomněl"  vrátit a nesla jsem si ji domů s láskou.  Miluji historické příběhy.  Znovu a znovu otvírám  trilogii od Jiřího Mařánka.

No  a nakonec nesmím zapomenout na mou lásku - knihy o vlcích.  Mám jich více,  ale mezi nejoblíbenější patří ty ,  co napsal Jaroslav Monte Kvasnica.

A jedna tečka na závěr.   Nemusí být pravidlem,  ale říká se,   že  kdo od  dětství hodně čte, dělá i méně chyb při psaní.

2 komentáře:

  1. Hezky napsaná úvaha. Čtu rád klasické knihy.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, jsem ráda že se ti líbí:-)

    OdpovědětVymazat