Počet zobrazení stránky

úterý 26. prosince 2017

Noc je jí nakloněna

Existují děti,  co mají večer doma láskyplné rodiče a na noc dostávají pusu na čelo.  A pak bohužel také děti,  co v noci z nějakého důvodu zůstávají doma samotné.

Markétka po rozvodu rodičů byla nucena často zůstávat doma sama.  Máma chodila do práce na směny,  aby je obě uživila.  I na noční směny.

Ze začátku se holčička sama v  tmavém pokoji bála.   Pak si utvořila svůj vlastní svět.  Postel měla přímo u okna a tak sedávala v noci na pelesti  a  pozorovala osvětlené výlohy,  jezdící tramvaje,   pouliční lampy a lidi,   co se v noci vraceli domů  z nedaleké restaurace.

Figuríny za výlohou oděvů v její fantazii ožívaly a žily svůj noční život.  Markétka dlouho do noci sedávala u okna,  v tom malém kousku zářivého světla a snila.

Naučila se nebát tmy a nočního života.  Těžko říct,  zda to vlastně bylo dobře.  Zužitkovala nebojácnost později třeba na táboře,  při stezkách odvahy.
V dospívání  na venkově,  kam se na čas s novým tátou přestěhovali,  se  klidně vracela   od autobusu domů pěšky,   když nestihla poslední navazující spoj.
Tři kilometry tmavou cestou mezi  dvěma vesnicemi.  Necítila strach,  tedy ale ani nemyslela na to,   že se jí může něco stát.
Dokázala se klidně jít vykoupat v noci do tůňky na kraji lesa.  Žádná baterka ani lampička na cestu.  Jen za svitu měsíce.

A nezměnilo se na tom nic dodnes.  Už navždy bude takové dítě noci.
Budu jí držet palce,  aby ji nikdy na nočních cestách nepotkalo nic zlého.  Možná při ní stojí štěstěna,  možná osud jí tímto zvláštním způsobem vynahrazuje to,  že dětství nebylo takové,  jaké by být mělo.

6 komentářů:

  1. Já jsem bývala s malým bráchou také často sama a šíleně jsem se bála. Dodnes nesnáším úplnou tmu, nezvládnu to, nejsem ani schopna usnou ve tmě.
    Dívka byla na rozdíl ode mne vyrovnanější ve svém světě, já bohužel né.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý se s takovou situací prostě vyrovnává jinak.

      Vymazat
  2. Krásně napsané Leonko. Také jsem byla taková nebojácná, ale život ve mně vytvořil ustrašenou dušičku, tak že dnes se už bojím i lidí zahalených v kapucích. Možná to také v nás vybudovala media svými zprávami o vraždách a násilí, o kterém slyšíme den co den...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že je méně bezpečno, ale já se snažím si to příliš nepřipouštět, to bych musela mít po náladě hned po probuzení. A média nás opravdu zahlcují ze všech stran. Ledacos si i upraví po svém. Raději to moc nečtu...

      Vymazat