Počet zobrazení stránky

úterý 12. prosince 2017

Vůně domova

Když  je venku ošklivě,  tak občas sedávám doma v křesle s kávou a vzpomínám. Vybavuji si třeba vůni domova z dětství.

V koupelně jsme mívali ještě kotel na dřevo, které krásně provonělo celý byt, cítím vůni březového šamponu, kterým nám máma myla vlasy.
Nebo voňavé vánoce - všichni tři sourozenci  jsme chtěli pomáhat s cukrovím.  Nadělali jsme víc škody  než užitku,  ale ohromně nás to bavilo.

Vybavuji si,  jak často jsem bývala nachlazená, ale měla jsem to povinné lenošení v posteli celkem ráda.
Do ruky pohádkovou knihu,  mamina mě  zahrnula čajem, občas nějaká ta dobrota, aby "to" méně  bolelo a co mně chybělo ke štěstí?!

A nejlepší vzpomínky mám na letní prázdniny  na táboře,  kde babička s dědou bydleli celoročně,  jako správci tábora.  Můj druhý domov.
Jak já se vždycky těšila!

Někdo přece musel s dědou natřít dřevěný pavilon a lavičky,  docela se dnes divím,  že mě tak trpělivě nechal vedle sebe natírat,  což jsem ale prováděla s vážnou tváři a pocitem ohromné důležitosti.
Dále bylo  "nutné" chodit s ním do  blízké vesničky,  s dvoukolákem  nakupovat zásoby pro kuchyň.
Tehdejší malý obchůdek voněl vším možným - od chleba přes uzeniny,  až po prášek na praní.
Také jsme chodívali s konvičkou úzkou polní cestou k soukromníkům pro mléko.
Děda s nimi dal řeč,  já dostala  do ruky kus koláče a  šupajdili   jsme zpátky.
Cestou se krásně povídalo , co "zajímavých" výrazů  mě  děda naučil...

No a po prázdninách opět škola.  Tu jsem tedy "milovala" - hlavně tělocvik a přestávky.
Někdo říká,  že domov je  jen  jeden,  jiný zase,  že doma jsme tam,  kde je nám dobře.
V tom  případě  jsem  já měla domovy  dva.

Žádné komentáře:

Okomentovat